Zůstat ve svém středu je (pardon) ku-a těžký. Před pár lety jsem zběhla od profese markeťáka a novináře ke keramice, svobodné tvorbě a k lektorování kurzů. A teď často učím lidi točit na hrnčířském kruhu.

Miluju to! Je to živoucí meditace v praxi; s živou materií a dost reálným blátem na rukách. Takže takový trochu ezo v bahně, které vás krásně uzemní.

Základem točení je dostat hlínu do centra kruhu a tzv. ji vycentrovat. Bez toho se hrnčíř nikam nepohne. Je to skvělá paralela se skutečným životem, osobním i profesním.

Do středu kruhu hlínu dostanu, když zapojím své tělo, vypnu programy v hlavě a uklidním mysl. Tělo je klíč – když ho zpevním, dokážu nepatrným pohybem přenést své centrum ze středu těla, pro mě z pánve, do centra kruhu. Opřu se do hlíny, chvíli trpělivě vyčkám ve své pevnosti a hlína začne reagovat. Dělá to, co po ní chci. Je vycentrovaná, je ve středu. Je ve středu kruhu, protože jsem i já byla ve středu svého těla a také mysli.

A přitom taková blbost, že? Chtělo by se říct.

Jenže dokud nejsem v tom těle, ale jsem hodně v hlavě, tak to nefunguje. Nedokážu to nacítit.

Cesta k vycentrování hroudy hlíny je tedy podobná jako cesta k autentickému životu. Vlastně není podobná, je v mnoha ohledech stejná.

Zapojím tělo, pohyb, dech a uklidním mysl, opřu se do hlíny celou svou bytostí. Jsem trpělivá. Hlína si najde cestu do středu kruhu, stejně jako já si hledám cestu do středu sebe samé. Do své autentičnosti. A hrnčířina mi v téhle misi velmi pomáhá.

Když ze svého středu vybočím, tak tělo i hlína na kruhu mi to dají znát. Rozcentrují se – hlína se rozhází a tělo bolí a v životě na chvíli zabloudím, odbočím, vybočím. Nevzdávám to. Můj (náš) střed je totiž jediný pevný bod v tom fofru, ve kterém se náš (naše) světy točí.

» Chcete se taky vycentrovat?

Zkuste to se mnou – brzy opět budu pořádat individuální lekce točení na hrnčířském kruhu. → Napište mi na mail, že máte zájem ←

» Chcete se zastavit s hlínou nebo to dopřát někomu za svých blízkých?

Tady najdete odkaz na → DÁRKOVÝ POUKAZ ←