Když jsem v úterý večer chystala vernisáž pro zakončení našeho prvního kurzu keramiky v Beránku ve Všestarech, tak jsem měla velkou radost.

Opravdu velkou radost. Protože, i když někdo držel hlínu, jakožto prostředek pro kreativní vyjádření, v ruce poprvé, tak to po deseti lekcích tvoření nebylo poznat.

Vernisáž se vší parádou, s výstavou, se svíčkami, v dobrým jídlem a pitím a navíc s hostem a krásným povídáním o keramice, jsem si pro své kurzisty vypřála a zrealizovala především proto, aby si uvědomili, jak velký kus práce po dvou a půl měsíci s hlínou za sebou mají.

Bylo to skoro jako na Vánoce – těšení se, svíčky, setkání, sdílení.

Mně se to moc líbilo a užila jsem si každou chvilku s radostí z tvoření, ze setkání s lidmi.

Velmi mě potěšilo, že jsme se s Mílou vzájemně podpořily a i když jsme vlastně (podle starých zaběhnutých vzorců) „konkurentky“ (vždyť každá vedeme svoje vlastní kurzy keramiky), tak si jsme vzájemně podporou, konzultantkami, kamarádkami, prostě „sestry v hlíně“ 🙂

Děkuju všem!

[SLGF id=326]